Atomic Heart (2023)

Recenze kotroverzní ruské střílečky od studia Mundfish

Na vcelku nezvyklou střílečku Atomic Heart jsem se popravdě dost těšil. Po delší době se totiž objevilo něco nového a hlavně neokoukaného. A co víc, už v prvních ukázkách hra vypadala naprosto fenomenálně, až se začali objevovat pochybnosti, jestli to takhle pěkné, bude i ve finále. Atomic heart totiž připomínal kombinaci legendárního Bioshocku s neméně slavným Falloutem. Pro ruské studio Mundfish navíc šlo o jejich prvotinu, a taky poměrně velké sousto.

Žánr: FPS / Téma: Alternativní historie / Vydavatel: Focus Entertainment / Studio: Mundfish
Datum vydání: 21.02.2023 / Herní doba: 16 hodin+ / Země: Rusko / Lokalizace: Neoficiální AI čeština, prekladyher.eu
Platformy: PC, PlayStation 5, PlayStation 4, Xbox Series X/S, Xbox One / Hráno na: PC

Atomic Heart se podobně jako Fallout odehrává v alternativní historii. Vracíme se až k roku 1955, což reálně nebyla zrovna pěkná doba, zvláště pak ne v Sovětském svazu, ale tady je všechno tak trochu jinak. Velký rozdíl nastal díky vědci Dmitriji Sečenovovi, kterému se povedlo vyvinout zázračnou programovatelnou hmotu nazvanou Polymer. Díky tomu pak propukla technologická revoluce, ve které jsme se dočkali třeba i autonomních robotů ulehčujících lidem práci. My se dostáváme do role majora Sergeje Načajeva, respektive agenta KGB označovaného jako P-3.

Proplouváme na malé lodičce městem, kde probíhají pompézní oslavy technologického pokroku. Nutno dodat, že sami tvůrci hře přisoudili silně politické téma a zasazení. Proto je urputná snaha některých recenzentů a hráčů oddělit Atomic Heart od politiky, v kontextu toho, co se v ní děje, minimálně trochu zvláštní. Jakmile vystoupíme z loďky, procházíte městem dál, až se dostanete k opravdu megalomanské přehlídce robotů, co pochodují seřazeni za sebou jako vojáci. Zatím co se ostatní diváci baví, hráčům začíná být jasné, že až se tohle zvrhne, bude to pořádný masakr.

Vyzvedáváme si klíčky od pokročilého automobilu a vydáváme se na cestu do výzkumného zařízení Facility 3826. I když sedáme do automobilu, cestujeme nakonec vzduchem. Zjišťujeme, že jsme byli ve městě, vznášejícím se vysoko mezi mraky. Cestou dolů si užíváme pohled na okázalé stavby a megalomanské sochy. To budí v národech východní Evropy hodně hořké vzpomínky. Komunistická „idylka“ ale velice rychle končí. Jsme totiž napadeni hned při příletu do zařízení 3826 a vypadá to, že se roboti dočista zbláznili a masakrují vše živé. A že jim to jde překvapivě dobře.

Navíc se ocitáme v době krátce před spuštěním velkého projektu, nazvaného Kolektiv 2.0. Který by měl díky Polymeru nejen propojit lidi navzájem, ale také s roboty. To by mohl být problém. Náš hrdina má ale zatím trochu jiné starosti. Musí zjistit co se stalo, musíte vyšetřit kdo za to může a samozřejmě zjednat nápravu. V tom nám bude pomáhat jak Polymer, tak i naše mluvící inteligentní rukavice. Nutno dodat, že je rukavice většinou inteligentnější než Sergej. Navíc nám propůjčuje zajímavé schopnosti. Můžeme díky ní protivníky zmrazit, použít elektrický výboj, nebo telekinezi.

Atomic Heart už na první pohled nadchne úžasnou grafikou a velice slušnou optimalizací. Parádně vypadá retro-futuristická stylizace robotů a nebo zpracování zombie.

Své schopnosti pak můžeme vylepšovat, a to samé platí také pro náš arzenál zbraní. Pokud ale chcete využít plného potenciálu hry, je potřeba pátrat po pláncích a důkladně prozkoumávat i nepovinné úkoly a lokace. Nic není zadarmo. Pokud pojedete jenom hlavní linku, narazíte jen na velmi omezený arzenál. Kromě plánku ale potřebujete i materiály, kterých ale padá strašně málo. Skoro jako by si tvůrci nepřáli, abyste si v této FPS pořádně zastříleli. A pak je tu ten automat. Zbraně a vylepšení Vám vyrobí rudý automat podobný ledničce, který je ale naprosto odporně úchylný.

Podobně trapně sexualizovaná je ale celá hra. Máme tu třeba klíčové dírky nápadně připomínající ženské přirození. Sem tam tu můžeme vidět figuríny v různých podivných pózách, nebo i dosti podivné stroje. Nejsem žádný puritán, ale kolikrát mi přišlo, jako by hru designoval nějaký puberťák. A to je škoda. Jinak je hra totiž vizuálně vcelku zajímavá. Hratelnost je pak obecně rozdělená do dvou poloh. Jedna část se odehrává v otevřeném světě, kde si budete muset dávat pozor na kamerový systém. Celkově mě bavila mnohem méně, jelikož se tu nepřátelé neustále obnovují.

Člověk musí být stále ve střehu, nenechat se odhalit a bojovat jenom mimo záběr kamer. I když jsou venkovní lokace vcelku pěkné, nebavilo mě je objevovat. Měl jsem tu naopak pocit stísněnosti, protože jsem se bál že nějakou kameru přehlédnu a všichni se na mě sesypou. A to tu není dost nábojů. Druhá poloha se mi už líbila mnohem více. Hlavní úkoly nás povedou do různých komplexů, kde jde o koridorovou zábavu. Kamer je tu méně a jsou lépe vidět. Taky tu není tolik opravářů. Hra tady mnohem více připomíná klasickou FPS a interiéry jsou přitom opravdu dechberoucí.

Mají skvělou atmosféru a jsou plné různých detailů. Tedy, většinou jsou tyto detaily rozházené všude po podlaze, po zabijáckém řádění robotů, ale co už. Je tu vidět smysl pro detail. Vizuálně je hra parádní, čemuž napomáhá i nasvícení scény, které prohlubuje už tak silnou atmosféru. Bohužel, i když prostředí vypadá pěkně, nepůsobí to jako skutečné místo. Z některých místností Vám půjde hlava kolem, nakonec různé hádanky tu budou na denním pořádku. Jenom že pak se zamyslíte, k čemu by ta místnost ve skutečnosti byla. Proč by zaměstnanci cestou do práce řešili hádanky?

Atomic Heart si pro nás připravil pěknou řádku hádanek. Je jich tu ale kolikrát moc za sebou a z pohledu herního světa ani moc nemají smysl. Jsou samoúčelné.

Proč by tu byly dveře na nepřístupných místech, bez schůdků? Nic proti hádankám. Třeba v sérii Uncharted byly vždy zajímavé a hlavně… jejich vyřešením se člověk dostal na jinak nepřístupná místa, která ale měla zůstat skrytá. Nemá smysl klást takové překážky do komplexů, kam denně chodí výzkumní pracovníci. Podivné je to i z herního hlediska. Většinou se ve hrách střídají klidné pasáže s těmi akčními, sem tam se objeví nějaká hádanka, vše má nějaký rytmus. Jenom že tady nám je hra schopná dát třeba sérii tří hádanek hned za sebe. To už opravdu není moc zábavné.

Kromě místností, které jsou samy o sobě hádankou jsou tu ale i další minihádanky. Dveře na sobě mají často další hádankové pečetě. Je jich několik typů, což je ze začátku docela vtipné, ale pak je toho prostě moc. Nemluvě o tom, že to opět z pohledu herního světa nedává smysl. Jak by v takovém komplexu mohl někdo vůbec pracovat. Než by došel na svoje pracoviště… Ale, nechme toho… Co naopak musím pochválit je stylizace nepřátel. Roboti vypadají fakt skvěle, trochu mi stylově připomínají Fallout. Naprosto parádní jsou tu i zombie, které patří k jedněm z nejlepších.

Zombie nevypadají skvěle jenom vizuálně, ale mají také povedený pohyb. To nakonec platí o všech nepřátelích. To se hodně povedlo. Pokud máte rádi souboje s bossy, tady se jistě vyřádíte. Mají styl, jsou dost různorodí a souboje jsou taky docela náročné. K tomu všemu nám navíc hraje úžasný metalový soundtrack od Micka Gordona. Ano, přesně od toho Micka Gordona, který připravil soundtrack pro Dooma a Wolfensteina. Ten navíc oznámil, že celý honorář věnuje australskému Červenému kříži do sbírky na podporu Ukrajiny. Jak jsem psal už na začátku, hra si sebou nese politické téma a je plná sovětské symboliky, což na mě působilo dosti zvláštně. Jasně, Wolfenstein zase přetéká nacistickou symbolikou, ale tam nehrajeme za gestapáka. Pokud tu čekáte nějakou satiru, budete muset být hodně pozorní. Hra se sponzory jaké má Atomic Heart si toho v tomto smyslu moc dovolit nemůže. Škoda… Tohle není Metro.

Poznámka: Za rychlý AI překlad děkujeme webu Pařanský ráj, fakt to pomohlo.

Líbil se Vám náš článek? Budeme moc rádi pokud se zapojíte do diskuze, případně když nám dáte odběr na jedné ze sociálních sítí. Najdete nás na Facebooku, Twitteru, Instagramu a Mastodonu.

Atomic Heart (2023)
Závěr:
Atomic Heart je na prvotinu vlastně dost zajímavá hra. Uchvátí nádhernou grafikou, zajímavým zasazením, moc pěkně vytvořenými modely robotů a zombie. Hlavní hrdina je ale silně nesympatický a bohužel ne zrovna inteligentní. Hře svědčí uzavřené koridory, v otevřených částech není moc zábavná. Hádanky jsou kolikrát naskládané za sebe, což je otravné. Celkově ve mě zůstává dosti rozpolcený zážitek. Příběh je spíše slabší, bohužel nevyužil svého potenciálu.
Reader Rating1 Vote
61
Klady:
Nádherná grafika
Povedená optimalizace
Parádní stylizace robotů
Zpracování zombie
Schopnosti rukavice
Architektura lokací
Negativa:
Nesympatický hrdina
Obnovováni nepřátel
Nedostatek nábojů
Hádanky vršené za sebe
Nechutný sexizmus
Slabý příběh
Krkolomné zvraty
Samoúčelný leveldesign
62
Zvláštni FPS