The Last of Us: Remastered (2014)

Recenze legendární příběhové adventury od studia Naughty Dog

Zombíky prostě nemám rád… Jak bych to jen řekl… Jsou odporní, hnusní, nechutní, oškliví, celkově se nerad bojím, a tak se taky podobným hrám, filmům, nebo třeba seriálům, vcelku úspěšně vyhýbám. Tady jde ale o titul od našeho oblíbeného Santa Monického studia Naughty Dog! Ti totiž vždycky dokázali vzít poměrně neoriginální a milionkrát přežvýkaný námět, posunout ho někam dál a vytvořit bezkonkurenční trhák. No a nejinak tomu bylo i tady.

Žánr: Akční adventura / Téma: Post-Apokalyptické / Vydavatel: SONY / Studio: Naughty Dog
Datum vydání: 29.07.2014 / Herní doba: 14 hodin+ / Země: USA / Lokalizace: České titulky
Platformy: PlayStation 4 / Hráno na: PlayStation 4

Studio Naughty Dog si totiž zvolilo téma zombie apokalypsy, která je ve většině filmů a her následkem virové nákazy různého původu. Oni se na to ale podívali trochu jinak, a nebezpečný vir vyměnili za neméně nebezpečnou houbu. To otevřelo tvůrcům hry možnosti, jak se od ostatních odlišit už v samotné stylizaci nakažených. Ti pak minimálně ze začátku vypadají jako normální zombie, i když tvůrci tohle označení nemají moc rádi. Nakonec, jde jen o agresivní lidi, co napadají ostatní. Postupně se začínají čím dál víc podobat houbám, v závislosti na tom, jakého stádia se dožijí.

Na štěstí v Naughty Dog moc netrpí na různé detaily vypadlých vnitřností, chybějící a nebo špatně držící končetiny. The Last of Us nám totiž nebude předvádět všechny nechutné detaily lidské anatomie. Nechce nás šokovat tímto způsobem. Nicméně, ani zde nebudou monstra kdo ví jak krásná, přeci jenom pohled na člověka co se pomalu mění v houbu není nic kdo ví jak pěkného. To spíše tak nějak naopak, že jo… A že tu najdeme i některá místa, která bychom raději ani neviděli. Přesto si hra drží jistou míru vkusu a je pro ní důležitější velmi hutná atmosféra, a také napětí.

Zásadní roli tu přitom hraje uvěřitelný příběh plný citů, lidský rozměr a vztahy mezi postavami. Nejprve nás The Last of Us vrhne na samý začátek těchto nešťastných událostí, do doby, kdy nákaza propukla. Seznámíme se s Joelem a jeho rodinou. O samotné nákaze se toho ale za celou dobu moc nedozvíme. Cítíme ze hry velmi silnou atmosféru, drama, a také pocity bezmoci a zranitelnosti. Po velmi emotivní první části se pak přesouváme o několik let dále, do doby kdy již světu vládne armáda. Joel je již o poznání starší, minulými událostmi také značně poznamenaný muž.

Těžko říci, proč není situace po těch letech stabilizovaná, a to ani v uzavřených zónách. Joel shodou okolností potká mladou dívku jménem Ellie, které je zhruba čtrnáct let a je zdrojem nekonečné zásoby skvělých hlášek. Značná část příběhu se pak bude točit kolem komplikovaného vztahu právě těchto dvou postav. Celá hra se odehrává ve značně zničeném a vylidněném světe, kde zbytky lidí přežívají v uzavřených karanténních zónách. Ulice měst jsou zarostlé trávou, jsou plné starých odstavených automobilů, obchody jsou dávno vybrakované, ale sem tam se tu něco najde.

The Last of Us: Remastered není o kosení zástupů nakažených zombie, není to akční střílečka. Je tu důraz na stealth, napětí a hlavně na mezilidské vztahy.

The Last of Us má parádní stealth a čím víc ho budete tímto stylem hrát, tím víc Vás bude bavit. Nepřátelé je tu lepší obcházet a zabíjet ze zálohy. Obzvlášť ve chvílích, kdy musíte projít přes velice nebezpečnou skupinku zmutovaných nepřátel. Tam většinou nasazení hrubé síly nebude příliš fungovat. Zombie totiž dokážou také překvapit, a klidně si Vás taky obejdou. The Last of Us je přitom mnohem dospělejší než starší série Uncharted, ačkoli nejde o nudnou a smrtelně vážnou hru, jde o opravdovější a propracovanější příběh, ve kterém Joel, najde něco, co mu dlouho chybělo.

Vztah hlavních postav se po celou dobu vyvíjí. Od začátku hry, kdy se Joel o Ellie nechce starat až po konec, kdy se z nich stane  sehraná dvojice, která se na sebe může spolehnout. V průběhu hry se začínají poznávat, musí si krýt záda a ačkoli má Joel pochopitelnou potřebu Ellie chránit, nakonec se perfektně sehrají. Trochu nepochopitelná je pro mě přehnaná opatrnost Joela. Na začátku dobrodružství nechce Ellie svěřit ani obyčejný luk a o několik hodin později jí raději dá do ruky pistoli. No schválně, s čím si asi tak může více ublížit. Že by sama sebe střelila lukem? Ale no tak…

Ve světě, kde se pohybují hlavně zombie bych ale holčičku bez možnosti se jakkoli bránit nenechal. Jde totiž o úplně jinou situaci, ve které je více nebezpečné nechat jí neozbrojenou. Přeci jenom se Joel a Ellie několikrát rozdělí, a tak se musí Ellie spolehnout jen své rychlé nohy. Upřímně, jít proti zombie jen s nožem, na to bych si sám netroufl. Zřejmě tvůrcům hry přišla ozbrojená holčička jako příliš silné kafe, a tak její ozbrojování rozložili plynule do pozdějších částí hry. V takovém světě děti dospívají o něco rychleji. Střílení je tu poměrně slušně zvládnuto, i když nejde o střílečku.

Velký důraz je kladen především na výrobu zbraní. Vyrábět ale budete i různé typy výbušnin a lékárniček. Začneme tu s různými trubkami, které opatříte hroty. Budete pokračovat až ke skutečným zbraním, kde se dají vylepšovat jejich parametry, jako je třeba rychlost nabíjení, přesnost, velikost zásobníků, a tak podobně. Samotné střílení je tak čím dál tím lepší. Ke konci hry už si zastřílíte velice slušně, ale to už jste tak zvyklí na pomalý a kradmý postup, že svůj styl asi už moc měnit nebudete. Na štěstí jsou ve hře ale i pasáže, kde se pořádné akci nevyhnete a pořádně si to užijete.

Arzenál zbraní není kdo ví jak široký, ale nic zásadního tu nechybí. Vše odpovídá zasazení hry. Je tu kladen velký důraz na kraftění předmětů, včetně výbušnin a lékarniček.

V nich se konečně vyřádí i opravdoví střelci. Zbraní ve hře není kdo ví jak mnoho, jde spíš o zbytky nalezené všude po světě a proto nic speciálního nečekejte. Asi nejzajímavější zbraní v našem arzenálu bude plamenomet, který ale ke svému fungování potřebuje palivo. Jeho použití je tedy velice omezené a je tu spíše za odměnu. Mezi moje oblíbené položky počítám i zápalné lahve, které se hodí k oslabení těžších nepřátel, nebo likvidaci nějaké nic netušící skupinky běžných nepřátel. V arsenálu nic vysloveně nechybí. Nabídka sice není moc široká, ale hodí se k danému zasazení.

The Last of Us vypadalo opravdu skvěle už na PlayStationu 3. Zvláště mimika postav je a byla na velice dobré úrovni. Na PlayStationu 4 je hra o poznání čistší a vyhlazenější. Dostala vyšší rozlišení a zážitku rozhodně pomáhá i 60 FPS. Po nějakém tom čase ale hra dokonce dostala upgrade i pro mnohem silnější konzoli PlayStation 4 Pro. Tam hra běží buď ve 2160p při 30 FPS, nebo v 1800p při 60 FPS. Stačí si jen v menu vybrat, jakou variantu preferujete. My jsme ale hru hráli na základní konzoli, a tak jsou i screenshoty v této recenzi z původního PlayStationu 4, tedy ve FullHD.

V budoucnu si ale plánujeme zahrát i znovu vylepšenou verzi nazvanou The Last of Us Part I pro PlayStation 5, která dostane vlastní recenzi. Ale zpátky k této verzi. Zážitek nám zpříjemnily i kvalitní české titulky, které by u podobných příběhových her rozhodně neměly chybět. V tom je SONY opravdu skvělá a taky vytrvalá. Pokud zombie hry obecně nemáte rádi stejně jako já, nemusíte se bát, o tom The Last of Us fakt není. Tato hra je hlavně o hodně napínavém příběhu. O dobře napsaných postavách a také vztahu, který si v průběhu příběhu mezi sebou budují. Hra je pak o něco vážnější než Uncharted. Jsou zde pasáže, kde se budete opravdu bát, ačkoli bych jí přímo jako hororovou neoznačil. Zde fungují zmutovaní nakažení a celá apokalypsa spíše jako kulisa, jako prostředí, ve kterém se odehrává příběh dvou lidí. A tak to mám upřímně nejraději, a možná hlavně proto měla hra ve své době takový úspěch.

Líbil se Vám náš článek? Budeme moc rádi pokud se zapojíte do diskuze, případně když nám dáte odběr na jedné ze sociálních sítí. Najdete nás na Facebooku, Twitteru, Instagramu a Mastodonu.

The Last of Us: Remastered (2014)
Závěr:
The Last of Us Remastered je skvělá hra, která by žádného majitele konzolí PS3, PS4, ani PS5 neměla v žádném případě minout. Patří totiž k tomu nejhezčímu, ale i nejlepšímu co se tu objevilo. Nabídne navíc vcelku universální zážitek, který si užije široká paleta hráčů. Nemusíte mít tento žánr moc rádi a přesto si myslím, že Vás tento kousek kvalitně zabaví. Jde totiž o jednu z těch nejlepších her, co jsem kdy hrál a to neříkám často.
Reader Rating1 Vote
96
Klady:
Úžasný příběh
Dobře napsané postavy
Skvělá grafika
Práce s emocemy
České titulky
Negativa:
Místy slabší logika
95
Legendární exkluzivita